Holka na stopu: To přece nejde dohromady, anebo jo? – 1. díl

Hanča  Cestování  10. 02. 2020

Stopování není pouze levný přesun z bodu A do bodu B, jak to pro neznalé zvenčí může vypadat. Je to dobrodružství a pro někoho dokonce životní styl cestování, kde v zásadě nejde o to, že se ušetří nějaké ty korunky. Holka na stopu je další ze seriálů tohoto blogu, kde holky holkám předávají své stopařské zkušenosti z různých koutů naší planety.

Tento i další díly seriálu Holka na stopu vznikly za pomoci komunity Nomádky na cestách. Tato skupina sdružuje holky a ženy, jež ke svému životu potřebují nějakou tu svobodu. Vybírají si práce, které jim umožňují se svobodně rozhodovat v jejich životech a využít tak svůj čas k cestování. Protože stopování je nedílnou součástí cestování, daly holky hlavy dohromady a přinesly ti řadu tipů a vlastních zkušeností z cest.

 

Stopařský úvodník

Stopování je opředeno řadou obav, zejména když jde stopovat holka sama. “Je to nebezpečné. Znásilní tě. A pak zabije!” Přesně toto nám říkávali doma, ve škole… Rozhodně tu nechceme bagatelizovat jisté riziko, které tu vždycky bylo, je a bude. Na druhou stranu, i ten autobus může nabourat, strom na tebe může spadnout, atd. Schválně, o kolika mrtvých znásilněných stopařkách jsi slyšela za poslední rok v televizi? Za posledních 10 let?

 

Proč tedy některé z nás stopují?

  • I samotná cesta je cíl. Není důležité, kam dorazíme, ale jak si to užijeme.
  • Poznáme řadu nových a často zajímavých lidí. On zase tak někdo ty stopaře taky nebere. Obvykle jsou to bývalí stopaři, ale setkat se můžeš i s byznysmanem v limuzíně (mluvím z vlastní zkušenosti).
  • Skvělý způsob jak poznat místní lidi a kulturu.
  • Trénink cizího jazyka a někdy i pantomimy.
  • Potřeba se dostat do míst, kam zrovna žádný spoj nejede. Nebo nám ujel.
  • Vystoupení z komfortní zóny.
  • Pro ten adrenalin a objevování neznáma.
  • A samozřejmě nesmíme zapomenout ani na to ušetření financí. Ale pozor, jsou země, kde je zvykem za stop zaplatit. Z vlastní zkušenosti bych zmínila například Kubu, Rumunsko či Maroko.

 

Pokud sis doteď myslela, že při stopování stoupneš ke krajnici, zvedneš ruku a za chvíli se vezeš, tak tě vyvedeme z omylu. Stopování sice není žádná věda, ale je dobré znát pár zásad a triků, které ti mohou pomoci rychleji někoho stopnout. Mezi ty nejzákladnější patří:

  1. Stopuj na dobrém místě. Nezapomeň, že auto jede nějakou rychlostí a řidič potřebuje mít dostatek času a tudíž i prostor, kde zabrzdit a zastavit. V zatáčce a na nepřehledném místě to neudělá, i kdyby tě chtěl vzít.
  2. Stopuj zásadně čistá, tj. umytá a v neodrbaném oblečení.
  3. Usmívej se, i když už tam stojíš xyz hodin a jsi sebevíce unavená.
  4. Nezacláněj si obličej, černými brýlem, čepicí ani šátkem.
  5. Měj kontrastní písmo na ceduli. A dostatečně velké.

 

Je dobré mít na paměti, že jsou země, kde prostě stopování nefrčí, řidiči moc neberou, ačkoliv do puntíku splníš všechny užitečné rady. Prý se jedná například o Francii, i když já si na ni nemohu stěžovat (horší mi to přišlo v sousedním Španělsku). Abys to měla snazší, vyzpovídaly jsme děvčata z naší komunity. Podělily se s námi o tipy a zkušenosti z různých koutů světa.

 

Tip od Nomádek na cestách: Pokud tě stopování zajímá víc, hledáš dobrá stopovací místa a recenze dalších stopářů, zamiř na Hitch Wiki.

Stopovat na benzínkách: Ano, nebo ne?

Existují dva tábory mezi stopaři a stopařkami. Jedni opěvují stopování na benzínkách, obcházení řidičů a ptaní se, zda by je nesvezli. Ti druzí jsou pak zarytí odpůrci této “metody”. Prý řidič za volantem se sám může dobrovolně rozhodnout, zda tě vezme, anebo jede dál. Kdežto pokud se ho ptáš na benzínce přímo, může se cítit pod nátlakem a podlehne třeba jen kvůli němu. To už je lepší si stoupnout při výjezdu z benzínky a nechat to na řidičích. Prozraď nám dolů do komentářů, do kterého tábora patříš ty? Jak to vnímáš?

A teď už jdeme na zkušenosti holek, v dnešním díle pouze jediné od Ivči Kotvové. Ale od dalšího dílu seriálu ti jich budeme přinášet více.

 

holka na stopu

Stopování v Maroku, zejména pro holku, nebývá problémem.

Holka na stopu v Maroku

Stopovaly jsme dvě holky 2000 km Marokem tam a zpátky. Prozradím ti, co se nám za ty 2 týdny opravdu osvědčilo:

  1. Usmívat se. Je jedno, jestli paří sluníčko nebo fouká vítr, jsi unavená nebo tě bolí hlava. Prostě se při čekání na auto usmívej.
  2. Řiď se vnitřním instinktem a pokud se ti na řidiči cokoliv nelíbí, do auta nelez.
  3. Ber v potaz, že v autě, které má pouze přední sedačku, se budete mačkat. A půjde zřejmě o hodně kontaktní zážitek.
  4. Neboj se mluvit. I když nerozumíš ty jemu nebo on tobě, zkoušej to. Rukama, nohama.
  5. Měj s sebou pár kousků mandarinek, oříšků nebo datlí. Nebo aspoň žvejky. Nabídnout řidiči během jízdy kousek svého jídla je moc fajn.
  6. Necítíš-li se během jízdy komfortně, nech si zastavit a vystup. Nemá cenu říkat si, že to nic není.
  7. Zvaž, zda tu v Maroku dáš řidiči svoje telefonní číslo, hodně z nich si o něj řekne. Někteří pak dokáží být hodně urputní při komunikaci přes WhatsApp.
  8. Pokud si fotíš řidiče, nejprve se jich zeptej. Je to slušnost.
  9. Měj s sebou dostatek vody, nikdy nevíš, kdy si budeš moci koupit další.
  10. Cestu si naplánuj tak, aby se ti nestalo, že na noc zůstaneš stát u krajnice. Raději zůstaň před stmíváním ve městě, kde je možno se ubytovat, než se pouštět do risku kvůli pár dalším kilometrům. Velikým pomocníkem je v tomto internet v mobilu, kde si pokaždé můžeš předem zkontrolovat, zda v daném městě seženeš ubytování (Booking, Agoda, AirBnB, Couchsurfing). V Maroku jsou data relativně levná (cca 5 GB za 5 USD).
  11. Jízda možná vypadá nebezpečně, ale neboj — Maročané vědí, co dělají. Je to jejich styl jízdy. Paradoxně nás málem zabil Němec, který si hrál v horách na závodníka.
  12. Umožňují-li ti to jazykové schopnosti, předem se domluv, zda cesta bude zdarma či nikoliv. My na to jazykově neměly, takže jsme podle pocitu na konci buď pár drobných daly, či nikoliv. Mnoho z nich peníze odmítlo. Dvakrát z toho ale byl docela trapas, kluci se dožadovali hodně přesvědčivě peněz.

 

A jedna rada na závěr:

Užij si to! Stopování je zážitek, který ti rozšíří obzory. I známosti. 

 

Doplnění od Hanči: Sama mám zkušenost stopování v Maroku společně s druhou nomádkou Pájou. Stopovaly jsme z Ouarzazate do Marrakéše. Tuto vzdálenost jsme zvládly za pouhý den a ani jsme dlouho nikde nečekaly. V Maroku řidiči většinou stopaře berou, alespoň ženy. Ne všichni ale umí anglicky, častější je francouzština.

Jsou hodně přátelští, jak už zmiňovala Ivča. Jeden nám dokonce nabízel přespání u něho doma. Přátelskost není doménou jen řidičů, podobně je to s couchsurfingem v Maroku. Hodně si rozmysly, jak moc chceš sdílet tvé kontakty. My s Pájou jsme řidičům zaplatily pití, peníze po nás nechtěli. Sama jediná bych tu ale nestopovala ani nepřestávala přes couchsurfing. Víc ti prozradí moje zážitky z nomádění v Maroku.

 

V příštím díle seriálu Holka na stopu se podíváme s Lindou do Austrálie a s Radkou do Patagonie. Tak si ho nenech ujít a zůstaň s námi v kontaktu.

Máš vlastní zkušenost ze stopování a ráda by ses o ní podělila s dalšími nomádkami-cestovatelkami? Napiš nám a můžeš se objevit v dalším díle Holka na stopu. Budeme se těšit. Stopování zdar!

 

Mohlo by se ti líbit

Komenáře



Lucie

4 měsíci ago

Ahoj Hani, super článek. Díky za skvělé tipy.

Podcast

pusť si do ucha náš poslední díl

Nenech si ujít naše tipy