PŘED a PO Aneb jak to dneska vidí maminky cestovatelky? – 1. díl

Hanča  Ze života  06. 02. 2020

Asi každá z nás si tu otázku jednou v životě položí: “Pořídit si děti, anebo ne?” Co teprve když cestujeme, nomádíme, děláme milovanou práci? Změní dítě vše, co jsme dosud dobře znaly? Nebudeme si lhát, tušíme to všechny. Ano, změní se to. Otázka zní jak? A kdo nám na to lépe odpoví, než samotné maminky cestovatelky, které mají srovnání?!

Tento článek vznikl ve spolupráci s online komunitou Nomádky na cestách, která sdružuje všechny holky, jež baví objevovat svět. Máme tu jak maminky, tak bezdětné. Pokud si kladeš nějakou z následujících otázek:

  • Budu moci s dětmi ještě tak intenzivně cestovat?
  • Užiju si to cestování vůbec?
  • A co práce? Jde skloubit rodinu a mou práci (na dálku)? Nebudu pak ztrhaná?

pak čteš správný seriál článků PŘED a PO. Postupně zveřejníme “zpověď” několika maminek-cestovatelek. Závěrečnou odpověď si ale musíš udělat sama.

 

Poznámka z Nomádek na cestách: Prosím, hlavně se nesrovnávej s žádnou z maminek v seriálu PŘED a PO. Každá jsme jedinečnou osobností, dostali jsme do vínku jiné vlohy a tudíž přistupujeme k práci, k sobě samé i dětem zcela odlišným způsobem. “Zpovědi” mají sloužit pouze jako inspirace (a někdy i motivace) pro zatím bezdětné cestovatelky.

 

Z nás zakladatelek projektu jsem zatím maminkou jen já. Protože motto tohoto projektu zní “Od holek pro holky”, rozhodla jsem se být jednou z prvních, která prozradí realitu ze života maminky cestovatelky.

 

Hanča z Nomádské stezky: “Teď necestuju, ale nelituju”

Životní styl digitálního nomádství jsem objevila poměrně pozdě, až ve svých 26 letech. Tehdy jsem žila na Malte a nenaplňovala mě má práce IT testerky. Aniž bych o nomádství a podnikání mnoho věděla, dala jsem výpověď a koupila hned několik letenek. Skočila jsem do toho dost po hlavě.

Díky své hyperaktivitě jsem záhy začala pracovat sama na sebe. Objevila jsem taje cestovatelky s propiskou v ruce, rozuměj copywritingu. Učila jsem se za pochodu a do toho vesele cestovala. Klienty jsem sháněla na dálku z mých cest. Za pouhý rok a půl jsem projela něco okolo 17 zemí na 5 kontinentech světa. Splnila si i svůj největší cestovatelský sen – navštívila Nový Zéland. Kromě psaní na zakázku jsem se věnovala (a doteď tam dávám nějakou tu pozornost) svému blogu.

Miluju předávat své zkušenosti dalším. Okolí nevnímám jako konkurenci, já raději spolupracuju.

Možná si říkáš, když bylo vše fajn, proč jsem aktuálně téměř přestala cestovat? Inu, přišlo miminko. Teda prvně těhotenství, které mělo pár zádrhelů, a tak jsem nechala propadnout jedny letenky, pak druhé… A další už nekoupila.

maminky cestovatelky

Hanča na Kypru. Foto: Hanča Šormová

Prozradím něco, co jsem asi ještě nikde nesdílela. Po dítěti jsem toužila snad od 18 let a cestováním jsem si dost možná kompenzovala boje ve vztahu a že to vysněné miminko nemám. Občas jsem tak prchla z reality v ČR. Takže zlom zůstat doma pro mě nebyl tak bolestný. Plnil se mi přece můj životní sen. Jen na okraj, v těhotenství se dá cestovat, jen my se prostě báli. V hlavě nám s přítelem znělo: ”Co kdyby něco? Budu si to pak vyčítat!”

Pak tu byl ještě jeden důvod, proč jsem s prckem necestovala. Nemám řidičák, chlap hodně pracoval (nebyl tedy řidič) a létat jsme bez prvních očkování nechtěli. Ale toto je zase na každém z nás, jak to má v sobě nastavené. Rozhodně jsme nebyli doma proto, že by to nešlo nějak s prckem skloubit! Malý až na zuby je pohodové nespavé mimi, co si kratší cesty po českých horách moc užívá.

A jak to mám teď, když má nomádě 8 měsíců? Po pracovní stránce se toho moc nezměnilo. Nadále od porodu dělám copywriterku pro klienty, rozjela jsem s Nikčou projekt Nomádky na cestách a tvořím rodinný projekt, který brzy odtajním. Času pro práci není mnoho, o tom žádná. Jsem ale typ holky, které nevadí, že aktuálně veškerý volný čas obětuje práci, jež ji naplňuje. Odepřu si pár let osobního volna pro prosperující remote podnikání, díky kterému i s nomádětem budeme cestovat.

Ano, občas se námahou (spíše tou psychickou) rozbrečím, zanadávám si, zda to má smysl a zda mi to za to stojí? Jo, stojí mi to za to! Věřím svým projektům a chci cestovat. I s dětmi! Aktuálně se chystáme na první road-trip po Evropě, ať víme, co prcek s námi vydrží. Tak nám drž palce!

———

To byl ve zkratce můj příběh PŘED a PO. Zajímá-li tě něco o práci copywriterky, píšu o tom hodně na svém webu Na nomádské stezce. Nebráním se ani soukromým dotazům na Facebooku. Ale teď už pojďme na druhý příběh maminky cestovatelky Aleny Bartošové. Prozradím, že Alča je mimo jiné šéfredaktorkou projektu Travel Bible, maminkou dvou akčních kluků a spolu s rodinou cestují v miniobytce. Na Facebooku je najdeš pod Zebra na cestách.

 

Tip z Nomádek na cestách: Pokud ještě neznáš projekt Travel Bible a láká tě dlouhodobé cestování/nomádění, pak musíš mít jejich bestseller Travel Bible. Doporučuje ho 10 z 10 maminek cestovatelek.

Alča ze Zebry na cestách: “Dříve jsme cestovali, teď nomádíme”

Nomádit jsem začala až s dětmi. Před 9 roky to nebylo téma, o kterém by se víc mluvilo. Navíc ani trh a firmy nebyly připravené na to, aby se dala práce dělat na dálku full-time. Ale věděla jsem, že sedět v kanceláři, ztrácet týdně 10 hodin v MHD a být produktivní, když se to čeká a ne když to jde, není nic pro mě. Mateřství mi srovnalo hodnoty a setkání s Matoušem a Petrem z Travel Bible, kteří mi nabídli práci šefredaktorky v komplet remote firmě, mi změnilo život a rozhodla jsem se odejít na volnou nohu. Byla jsem v 5. měsíci druhého těhotenství.

Cestovali jsme vždy, s batohem, na motorce, letadlem. Ale maximálně 3 týdny. Utrpení plynoucí z nemožnosti si destinaci užít a zažít. První syn byl na jeho první dovolené v 5 týdnech na týden v ČR, v 11 měsících jsme odjeli na 6 týdnů do Řecka starou obytkou, o rok později Srí Lanka jen s krosnou a lokální dopravou. Následovala offroad Albánie, Korsika, Sardinie. V 8. týdnu druhého těhotenství mi povolil gynekolog off-road Rumunskem.

Co se má stát, stane se. Tímto ale nechci otevírat diskuzi o hazardu. Je to na osobní odpovědnosti nás všech a moc dobře vím, že i s nejlepší péčí a v bezpečí domova se lusknutím prstu idylka rozplyne. 

Cestujeme dál i s druhým synem a přitom pracujeme oba na dálku. Já jsem šefredaktorka portálů Travel Bible, Czech Kiwis, dělám strategické konzultace pro kurzy běhu pro ženy v Jdu běhat. Nově se věnuji taky marketingu pro Rodinné a komunitní centrum, kde máme coworking s hlídáním od miminek, díky kterému jsem mohla pokračovat brzy po porodu s prací.

 

maminky cestovatelky Alča

I takto vypadá nomádění v podobě Zebry. Foto: Alena Bartošová

 

Partner je full-time zaměstnanec v IT a má velmi prozíravého šéfa, který přistoupil na můj nápad s home officem 2 dny v týdnu včetně dovolené. Díky tomu můžeme cestovat déle. Samozřejmě je na cestě pak náročné sladit, kdo kdy pracuje. Ovšem jeho práce nás živí (zatím), takže vyhrává. Co nás možná odlišuje od řady dalších nomádících rodin, je náročný způsob cestováni miniobytnou dodávkou, a taky láska k wildcampingu. Do kempu pak zajíždíme jen kvůli internetu.

Jako máma musím říci, že není úplně snadné sladit práci, rodinu a cesty v našem podání kočovníků, ale i tak se vždy těším. Zmizet ze stereotypu, nutnost denně vstávat, honička škola, cowork, nákupy, kroužky, učení odpadne a naladím se na přírodu, děti. Práce na cestách je pak pro mě relaxací. Určitě se neboj, že s dětmi nebudeš moci cestovat.

Já říkám, že největší překážkou je to, co má rodič nastaveno v hlavě, ne dítě! 

 

A co dál?

Zase jiné dvě maminky cestovatelky, které bez cestování nemohou být, ale bez dětí také ne. 🙂 Pokud tě seriál PŘED a PO zaujal, zůstaň s námi v kontaktu, ať ti neuniknou další díly. Dej o sobě vědět a my ti tu a tam zašleme informačně nabitý newsletter.

Mimochodem, patříš mezi maminky cestovatelky a nebojíš se podělit o tvou zkušenost PŘED a PO? Klidně i tu negativní, rovněž ta sem patří. Prosím, napiš nám a sdílej tak svůj příběh v nějakém z příštích seriálů. 

Mohlo by se ti líbit

Komenáře



Podcast

pusť si do ucha náš poslední díl

Nenech si ujít naše tipy